Pomáhajú škrty a potláčanie kolektívnych práv? (rozhovor o prac. prostredí čast 1.)

Autor: Ján Košč | 20.6.2016 o 8:35 | (upravené 20.6.2016 o 20:48) Karma článku: 1,90 | Prečítané:  551x

Politika škrtov, protesty odborov, násilnosti, ako aj rozpor medzi vedeckými štúdiami a konaním politikov boli témou rozhovoru s výskumníkom ETUI.

Jan Drahokoupil žije a pracuje v Bruseli a tak okrem odborných tém ohľadom jeho práce sme prebrali aj masové protesty v Belgicku, ktoré organizujú odbory proti politike škrtov tamojšej vlády. Výsledky našej debaty si budete môcť prečítať v dvoch častiach z ktorej prvú vám ponúkam práve teraz.

prvá časť rozhovoru / druhá časť rozhovoru

Podporte

V prípade, že sa vám pozdáva tento rozhovor, podporte ho kliknutím na karmu, ako i na vybrali.sme.sk.

24. mája sa v Bruseli konal protest organizovaný odbormi na ktorom sa zúčastnilo okolo 60 000 ľudí. U nás sme sa o tomto proteste z médií dozvedeli len to, že sa protest skončil násilnosťami, pri ktorých bol zranený šéf belgickej polície. O čom bol tento protest?

Šlo o jednu z prvních akcí v sérii protestů a stávek, kde jde hlavně o snahu obhájit belgický model. V tom hrají tradičně sociální partneři důležitou roli při tvorbě politik. Současná vláda je na belgické poměry výjimečná tím, že jí tvoří jen pravicové strany a sjednocuje ji pravicová agenda. Není tam tedy moc ochota k sociálnímu dialogu a snaze hledat kompromis v rámci tripartity. Samozřejmě jde i o nesouhlas s konkrétními kroky, jako například reforma systému pracovní doby a v neposlední řadě valorizace mezd (ty se v Belgii určují do velké míry celostátně), ale ten hlavní cíl se zdá být přinutit vládu brát vážně tripartitní vyjednávání.

Jan Drahokoupil

Výskumník v Európskom odborovom inštitúte (ETUI) v Bruseli a vedúci projektov v Mannheimskom stredisku pre európsky spoločenský výskum (MZES). Publikoval v renomovaných zahraničných akademických vydavateľstvách a odborných časopisoch, venuje sa najmä komparatívnej politickej ekonómii transformácie v postkomunistických štátoch, európskej politike a ekonomike, a nadnárodným korporáciám.

Študoval: Masarykova univerzita Brno, Lancaster University, Central European university Budapešť, 

Pracoval(je): Max Planck Institute for the Study of Societies Kolín nad Rínom, Mannheim Centre for European Social Research (University of Mannheim) a European Trade Union Institute (ETUI), Brusel.

Kto tento protest organizoval? Boli to belgické odbory, alebo európske odborárske centrály? Prečítal som si totiž dve verzie. Jedna hovorí, že tento protest je čisto belgická záležitosť a druhá verzia, že tohto protestu za zúčastnili odborári z celej Európy.

Byla to společná akce belgických odborů.

Po prepuknutí finančnej a hospodárskej krízy sa na celom svete spustila politika škrtov, pričom dnes už mnohí politici a ekonómovia tento prístup kritizujú, na ktorú stranu sa prikláňate vy?

Myslím, že dnes se již konsensus v rámci ekonomie a i v institucích jako je Mezinárodní měnový fond přiklání k pohledu, že politika škrtů byla mylná a ve svých důsledcích velice škodlivá. Tu pozici jsme v rámci ETUI zastávali od začátku finanční krize a snažili se jí analyticky podpořit. Samozřejmě jsou výjimky. Například německá ekonomická obec představuje ve svém pohledu na svět určité specifikum.

Prečítajte si tiež:

Jedným z následkov krízy bol aj veľký tlak na liberalizáciu pracovných kódexov a tlak na obmedzovanie kolektívneho vyjednávania. Aký je váš názor na tento prístup?

V této oblasti měl skutečně vliv Evropské komise a nátlak Trojky velice neblahé důsledky. Ekonomický výzkum nenabízí žádnou podporu pro tezi, že by liberalizace pracovních zákonů vedla k větší zaměstnanosti nebo ekonomickému růstu. V rámci krizového managementu se taky předpokládalo, že země jako Portugalsko nebo Španělsko si pomůžou snižováním mezd. Proto se zdálo kolektivní vyjednávání překážkou. To snižování mezd se pak pochopitelně ukázalo jako škodlivé, neboť to vedlo k dalšímu propadu poptávky. Ty exportní sektory, které se zotavily, pak paradoxně vykazovaly vyšší mzdy a jejich další nárůst. Dnes se například i Evropská banka přiklání k názoru, že tento způsob uvažování byl chybný, a vidí kolektivní vyjednávání jako užitečný nástroj ekonomické politiky. Ostatně i Česká národní banka přeje odborům úspěchy v jejich kampani Konec levné práce. Moc dalších nástrojů pro boj s deflací se nedostává.

Ako hovoríte, v poslednej dobe sa už aj také inštitúcie, ako OECD, Svetová banka, Medzinárodný menový fond, atď, prikláňajú k názoru, že politika škrtov a obmedzovania kolektívnych práv zamestnancov nemá pozitívny vplyv na ekonomiku. Ako dlho bude podľa vás trvať, kým zmenia prístup aj politici?

Ano, ty instituce skutečně nejsou vůči empirickým skutečnostem a ekonomickému výzkumu imuní a posuny v uvažování jsou zřetelné, i když často omezené na jejich analytické oddělení. Politici mají, zdá se, vůči té realitě větší odolnost. To mne ale velice znepokojuje, neboť jako alternativa potom sílí různé strany, které hledají vyníky v těch, co se nějak odlišují, hledají recept v návratu do nějaké mýtické minulosti, apelují k pospolitosti nebo národu, a vyvolávají nenávist ke všem, kteří tu pospolitost údajně nějak ohrožují. To vidíme dnes velice zřetelně v Británii a koneckonců i na Slovensku.

Nie tak dávno sa v našich médiách objavila správa ktorá tvrdila, že za súčasne hospodárske problémy Fínska môže príliš veľká sila tamojších odborov. čo si o tom myslíte?

Takový pohled se dopouští stejných chyb, které vedly k fatálním chybám při vypořádáním se s krizí na jihu Evropy. Nakonec vždy, když se nedostává argumentů, tak je možné tvrdit, že problémem jsou příliš vysoké mzdy nebo moc vysoká ochrana pracovníků. I když takový pohled nemá analytickou podporu, vždy bude naplnovat zájmy určitých skupin. Nepodceňoval bych i obecně velice špatnou ekonomickou gramotnost mezi různými mediálními experty. Zajímavé je, že se role odborů a vysokých mezd ve Finsku nezdůrazňovala, když se ta země považovala za hospodářského tygra -- když se dařilo Nokii a dřevozpracujícímu průmyslu.

Pracujete pre európsku odborovú centrálu ako výskumný pracovník. Často sa stretávam s názormi, že vedecké štúdie z dielni odborových centrál nie sú dôveryhodným zdrojom. Ako sa k takýmto názorom staviate?

My jsme jen výzkumný ústav, nikoliv politická organizace. Můžeme proto lidi přesvědčit jen analýzou a argumenty. Nic jiného nemáme. Zároveň nám nikdo, ani EOK, nemůže určovat, co máme psát nebo říkat. Každý si každopádně musí udělat názor sám, jako ostatně na jakýkoliv jiný zdroj.

Vráťme sa k protestu z úvodu rozhovoru a k spomínaným násilnostiam. Kto za nimi stál pri aktuálnych protestoch?

Úplně nevím. Takové protesty bohužel často přitahují různé vyšinuté jedince hledající záminku pro násilný střet.

Pokiaľ ma pamäť neklame, tak minulý rok sa po celom Belgicku konali viaceré protesty, ktoré organizovali belgické odbory ako reakciu na kroky belgickej vlády, pričom skoro na každom takomto proteste sa objavili aj násilnosti. Stoja za násilnosťami odbory, radikálna časť odborárov, alebo išlo vždy len o zneužitie protestov násilníkmi, ktorí nemajú s odbormi nič spoločné?

Jednalo se o zneužití. Loni to byla úpně jiná skupina. Odbory to odsuzují.

Pokračovanie rozhovoru s Janom Drahokoupilom

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

PLUS

Kupujúci Japonec? Neexistuje, tvrdia stánkari z vianočných trhov

Strávili sme jeden deň so stánkarmi, aby sme zistili ako vidia návštevníkov spoza svojich pultov.

SVET

Ukradnutú bránu z koncentračného tábora našli v Nórsku

Ukradli ju pred dvoma rokmi z Dachau.

NITRA

Na R1 budú nové odpočívadlá, plánujú ich navzájom prepojiť

Miesta budú určené aj pre kamióny zásobujúce Jaguar.


Už ste čítali?